Když se řekne „český chladnokrevník“, okamžitě každému koňákovi v mysli vytanou tato dvě plemena: českomoravský belgický kůň a slezský norik.

Českomoravský belgický kůň

Jedná se o rané plemeno, které dospívá již ve třech letech, čtvercového rámce se suchým, kostnatým fundamentem. U nás se jeho historie datuje do 19. století, kdy se zapouštěly místní klisny importovanými belgickými hřebci. Později se importy omezily a vozili se pouze vybraní hřebci belgika, kteří připouštěli v rámci upevňování standardu plemene klisny se známým belgickým původem. Vývoj plemene však negativně ovlivnily obě dvě světové války a následná mechanizace zemědělství. Po roce 1990 pak na základě genových analýz došlo k rozdělení zdejší populace chladnokrevníků do tří plemen a tato pak byla v rámci jednotlivých plemenných knih spravována samostatně. Moderní českomoravský belgický kůň je dnes využíván hlavně pro práci v lese, vozatajské soutěže a vyhlášen je i pro hiporehabilitační účely.

Slezský norik

Toto plemeno bylo vyšlechtěno na území Slezska na značně různorodém základě (zvláště norfolský kůň, teplokrevní koně s orientální příměsí, polokrevníci atd.), ale nikdy zde nebyl uplatněn belgický vliv. Postupem času s využitím originálních norických koní vznikla varianta norika nazvaná „slezský norik“, která je dnes řazena do ochrany genových zdrojů. V současné době se jedná o pozdně dospívající plemeno chladnokrevného koně, pracovité a pohyblivé s prostornými chody. Jsou to především ryzáci a v menší míře hnědáci, s ostatními variantami barev se již moc nepotkáte. Nejslavnější chov slezských noriků u nás je v Klokočově. Jejich využití je hlavně pracovní, ale díky dobré pohyblivosti je jezdecké využití kladně hodnoceno. Nicméně se s nimi stejně potkáte hlavně v lese při těžbě dřeva.

Obě plemena jsou našimi národními plemeny.